Loutka nebo tvůrce?

Co nás všechno ovládá? Naše mentální nastavení, zvyk přemýšlet určitým způsobem. Touha po dokonalosti, představy a obrazy mysli, které jsme si kdysi vysnili, či nám byly předloženy jako vzor, který bychom měli následovat. Proč?

Tak se na to pojďme podívat. 

Je jasné, že  naše nastavení mysli nám brání v porozumění s druhými, neboť se může diametrálně lišit.

Častokrát se ptáme, jak jsi to vlastně myslel? Ženy se často mylně domnívají, že partner jim vidí do hlavy a pak se diví, že ten druhý kolikrát vůbec neví, o čem je řeč. 

Ještě důležitější však je, abychom porozuměli sami sobě. Od toho můžeme začít a teprve potom více porozumíme druhým a můžeme lépe chápat, proč se nám určité situace v životě dějí. Co nám mají říci, či  nás naučit. 

Přiznejme si, člověk velice rád vzdoruje. Stojí si na svém, velmi přesvědčivě působí na druhé, třebaže jim i sobě, někdy předkládá velice vágní představu. Silou osobnosti přesvědčí sebe i druhé o věci, která možná vůbec nemá žádnou hodnotu, natož sílu, která by měla moc inspirovat druhé. Dokáže se s druhým  pouze přetahovat o svou pravdu. Zvláštní, že? Proč to ten člověk dělá? Ví o tom, nebo ani netuší, jaké hry to vlastně hraje a všechno se odehrává jen na úrovni podvědomí? Jenže takové pomyslné lano, se jednoho dne nekontrolovatelně přetrhne, či ho ta druhá strana pustí, neboť nechce být v žádném případě ovládána.

Jednoho dne každý prohlédne hru za zrcadlem. 

Každopádně mysl si s námi pohrává někdy dost nevybíravě a my ani netušíme, jak moc jsme nesvobodní. 

Tak jak z toho ven? 

Víme, co je vlastně myšlenka? Kruh, který vibruje na určité frekvenci. Je rozdíl, zda myšlenku vyšleme z lásky, či strachu. Mimochodem, věděli jste, že když se o někoho bojíme, tak ho vlastně na dálku, negativně ovlivňujeme? Dělají to, často nevědomě, rodiče. Láska nezná strach a už vůbec netuší, proč by měla nějaká negace působit potíže. 

Ale my si často nedáme říci. Respektive naše negativní myšlení. Jsme kolikrát posedlí myšlenkou, co by se mohlo stát? 

Upřímně, pokud jsem si kdy myslela něco podobného, opravdu se to stalo. 

Vesmír nezná ano, ani ne, jen koná tak, jak myslíme.

Jsou lidé, jejichž myšlenky mají takovou sílu, že dokáží ohnout či pohnout předměty, či z druhého udělat loutku během okamžiku. 

Někteří lidé si své síly ani nejsou vědomi, dokud se něco nestane. Dokud neuvidí, co dokážou. Jak moc dokážou druhým, či sobě ublížit. 

Samozřejmě máme moc ovlivňovat své myšlení pozitivním směrem. Je to naše odpovědnost. 

Čím silnější osobnost, tím potřebnější kontrola. 

Není však třeba více nad vším přemýšlet. Stačí jediné.

Položit si otázku, zda naše myšlenky vycházejí z klidného srdce.