Dům na pláži
Mívala živé sny o dávných časech, kdy byl svět ještě v pořádku. Lidé se drželi kolem ramen a dívali se navzájem do očí. Měli se opravdu rádi. Naslouchali si se zájmem a dokázali být oporou. Věděli, co je důležité.
Snila o světě bez válek, plného barev, květin a vůní. Čistého vzduchu a tyrkysového moře. Vlny jen tak vysoké, aby nás nesly, ale nesmetly. A když, tak jen to neužitečné.
Ptala se často v duchu, zda dokáže každý dům odolat náporu větru, zda dokáže každá vlna odplavit všechen smutek, zda dokáže vítr odnést všechny bolesti a přivítat sluneční paprsky lepších dnů.
Přemýšlela, zda je možné kouzlit tak mocně, aby k nám tíha světa nepronikla. Doufala v zázraky.
A přesto se věci často jevily jinak, než se na první pohled zdálo, příjemné situace se časem stávaly mrzutými, lásky se ztrácely rychleji, než přicházely...
Podávala ruku jemnému vánku, koupala se v měsíční záři, vyhlížela, zda nepřipluje loď dobrých zpráv.
Pobřežím se táhlo hluboké ticho.
Zvláštní setkání.
Rozpálený písek se spojil s mořem i nebem zároveň. Zvedl se vítr a proháněl slunečníky na plážích i klobouky neznámých trosečníků.
Ti, co plavali, o větru ještě nevěděli. Vlny se zvedaly postupně, v dálce už hřmělo. Začalo pršet. Byl slyšet křik, volání o pomoc. Několik plavčíků okamžitě zasáhlo.
Pojednou byl klid.
Poslední kapka se dotkla moře v nekonečné symfonii a společně se políbily.
Tak přece má svět ještě naději, usmála se žena a spolu s duhou roztančily i slunce na obloze...
Eva Sádecká
Okno do duše
Rozevláté vlasy, v dálce mizí loď. Vítr šeptá tiše: „Vem si mne, tak pojď! Plnými doušky nabírej do dlaní. Jsem tvoje nové svítání...“
Eva Sádecká
Pampeliška
Vítr rozfoukal všechny padáčky? Kde je konec pampelišky? V každém chmýří kouká na nás z výšky. Dotýká se nebe, než spadne na zem? Ticho ji léčí novým obrazem?
Eva Sádecká
Hlídej lásku
U brány stojím, tvé světlo hlídám. Já věrně střežím tvou duši, má milá. Našlapuj opatrně, létej obezřetně, ať si nepolámeš křídla...
Eva Sádecká
Pro radost
Jiný život, jiné činy? Jaký příběh nyní vyprávíš? Díváš se často do své duše? O čem stále tajně sníš?
Eva Sádecká
Hýčkej se
Jde se lenošit? Povinně? To si dám líbit. Potěšení duši slíbit. Je čas. Objevit zase to hezké v nás...
Eva Sádecká
Jahodový medvídek
Ten se má! Voní jako letní den, zkrátka pohoda. Jahodový medvídek čeká na děti. Zaslouží si odměnu, ten, kdo jej vytvořil.
Eva Sádecká
Hravé kapky
Z nebe padají stříbrné kapičky, už jsem mokrý celičký. Procházka mne zmáhá, studí mne tlapičky! Ouha...
Eva Sádecká
Pohoda
Pojďte dál, už na vás čekáme. S dobrou náladou vás rádi přivítáme. Máme stejnou myšlenku? Sluníčko si užít venku?
Eva Sádecká
Blízkost
Nevzdalujeme se příliš, když hledáme vně sebe? O co usilujeme? Může nám někdo dát to, co chceme? Víme vlastně, co potřebujeme?
Eva Sádecká
Pošta pro tebe
Jeden dílek v rodině chybí? Celý život si jej přejeme najít? Podvědomě tušíme, že existuje, protože nám neuvěřitelně schází?
Eva Sádecká
Studánková lesní víla
Hlídá kapky deště. Prší? Volá - ještě, ještě! Chrání vodu, studánku, příroda se halí do spánku? Sluníčko jí líbá na čelo. To aby jí to slušelo...
Eva Sádecká
Návrat
Toulal jsem se po zasněžených stráních, může za to život asi sám. Že všechno, co jsem s léty nabyl, se poztrácelo bůhvíkam...
Eva Sádecká
Zrození motýla
Co se stane s housenkou, když se zakuklí? Ani se neptej, je to její konec. Pro motýla však nový začátek...
Eva Sádecká
Platonická láska
Spí jako poupě, netušená, neprojevená. Ještě nezná svůj pravý potenciál. Poupě v růži, samet v hrubé kůži. Ještě nenadešel její čas...
Eva Sádecká
Upřímná láska
Laskavé přátelství? Z hloubky bytosti vztahují se ruce. Srdce chce sloužit srdci? Zní to jednoduše.
Eva Sádecká
Nezkrotná láska?
Bouřlivá, šílená, posedlá, bláznivá? Horká, jak láva? Čas pozná drama. Do jámy lvové padají sami? Poprvé a naposledy?
Eva Sádecká
Probudím se, usmívám se
Jsem u maminky, co mi chybí? Sluníčko mi pohádku poví. Stačí mi tak málo, náruč doteků, za chvíli se zase schovám pod deku!
Eva Sádecká
Chlebíček na cestu
Ten je vážně milý. Kdopak měl dlouhou chvíli? Nebo jen tak z recese? Nápad vždycky najde se. Z lásky pečený?
Eva Sádecká
Milý osude
Dnes se mi zdál zvláštní sen, mám pocit, že nejdu s tebou, osude. Možná můj sen je jinačí, na co tvá křídla nestačí?
Eva Sádecká
Otevři oči
Dívenko bosá, ještě to studí, v trávě je rosa? Nevadí, světlo tě zachrání. To, které skrýváš, ne není to mámení.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1522
- Celková karma 2,12
- Průměrná čtenost 230x
www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz
knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti