Evi, zlato miluju tvoje blogy... Vrátila jsem se k mému koníčku (až bude dílo hotové, pošlu fotku) a mám další a další inspirace, sice na úkor psaní, ale i to se snad vrátí. Měj se jarně a sluníčko do srdce.

Bohunko. Děkuji. A blahopřeji.

Evo, inspirativní blog. Některé sny a přání už si (reálně) nesplním, ale třeba touha psát mě neopustila.

Davide, to je fajn. Nejsme sami.

Díky za Vaše krásné blogy.

Moc děkuji.

Hezké, Evi. Štěstí skutečně nepochází zvenku, nýbrž zevnitř, jen je občas obtížné ho v sobě najít. Proto by člověk nikdy neměl přestávat s jeho hledáním.

Díky, Jane.

Krásné. Ten pocit štěstí ničí to, když někdo stále jede na výkon, když všechno chce mít perfektní. A tak se postupně odnaučí poslouchat své tělo a své pocity a snění považuje za ztrátu času, protože čas jsou pro něho jen peníze. Někomu ke štěstí stačí "jen" to, že na něho někdo myslí a že ho má rád, a tímto když si je jistý, je pro něho každé ráno šťastné a celý den dělá jen samé hezké věci.

Hezké věci pro někoho, to je štěstí, ne?

To je od autorky taková optimistická lyrika. Jako když křesťan řekne: vstávám tak rád, protože se budím do Božího světa, kde všechno je dokonalé aj. Totéž říkají muslimové, židé a další miliardy věřících nebo by to aspoň si měli myslet. Samozřejmě i správný komunista řekne: Jsem tak šťasten, že zas dneska můžu budovat komunismus, je tady moje soudržuka manželka a těším se do práce.... - Pak jsou lidé skeptičtí, kteří si řeknou: Sakra, zase na Zemi...no co se dá dělat, vstanu a udělám si kafe.

Řekl bych, že víc než optimistická lyrika, je tam spousta pravdy, ne? Vím, že příspěvek nemyslíte negativně. I to kafe má svůj význam, že?

Krásný text Evo. Tohle řeší spousta lidí a spousta lidí si ani neuvědomuje, že své sny opustila. A jen málokdo svých snů dosáhne, je to těžké.

Sny jsou někdy daleko, jako hvězdy. A někdy je máme na dosah, jen jsme na ně zapomněli...