Evo, krásně napsáno. Řečeno slovy Vlasty Redla: to se přece nedělá, chtít víc, než dá se dát, to není fér, hrát podle vlastních pravidel, to není fér, chtít jít, když je čas spát a chce se létat, létat i bez křídel.

Večer křupavých srdíček, přesně!!! (Když jsi tehdy přinesla, na talířku křupky, musel jsem se zasmát, tomu, co má být dál. Ta křupavá srdíčka a zapálená svíčka...)

... mi prozradily, že zas nejde o víc než o zaběhaný rituál. Pěkný večer.

Také hezký večer.

Ten důraz na Tak to má být, chce se létat bez křídel, osamocenost dvou lidí, snaha zaplnit citovou prázdnotu, dočasný útěk od reality. Není ten Rédlův text o tom? Jak utéct před prázdnotou?

Mám pocit, že teprve teď jsem pochopila ten text. Písničku znám už bezmála 20 let..