Laskavost, přirozenost, pozitivita. Mít rád sám sebe (se všemi svými světlými, ale i těmi stinnými stránkami), t.j. přijmout se takový, jaký opravdu jsem. To je prazáklad. Bez něj není reálné láskyplně přijmout, potažmo pak bezpodmínečně milovat druhou bytost, tedy ani vlastní dítě.

Zvířata to bez problémů zvládají (viz níže např. příspěvek p. Pražáka). Mnozí lidé s tím ale mají problém, protože se vzdali své přirozenosti a odchýlili se tak od Přírody, jíž jsou součástí stejně tak jako jiné bytosti.

Vám, Evi, karma.

Zvířátka to zvládají a my abychom se to celý život učili... Není to legrace?

Na výchově je nejlepší to, že se ani nemusíme snažit nějak někoho "vychovávat" (spousta příkazů a zákazů, je to k ničemu). Stačí láska = vztah, a potom ještě být sám k sobě laskavý a dělat to, co mi přináší radost. Mně i lidem kolem mě. Dítě je nesmírně vnímavé a protože nás miluje, dělá to automaticky taky

Já myslím, že jste to naprosto vystihla! Je přirozené opakovat to, co se člověk naučil ve zdravém prostředí. V tom druhém, nepochopeném, se vlastně jen naučil odpojit sám od sebe a tak si nerozumí...

Evi, videla jste nekdy kocku vychvavat kotata? Mame se od nich hodne co ucit

Tak to mne zajímá...